WWW Neurobeat

 

Lubomír Typlt se vedle malířství věnuje i psaní textů pro hudební uskupení WWW Neurobeat. Od roku 2006 vydala skupina vedená zpěvákem a autorem hudby Ondřejem Anděrou čtyři hudební alba, knihu všech textů a několik videoklipů.

Alba
02.jpg
01.jpg
04.jpg
05.jpg

2018

Neutopíš Se Dvakrát 

V Téže Řece

2013

Atomová včela

2011

LIVE!

2009

Tanec Sekyr

2006

Neurobeat

 
 
 
Videoklipy
Fotky
Texty
Atomová včela
Auto
Stín
Sněhurka
Ne
Mé tělo roste
Procházka
Anděl
Pikola
Orel

Atomová včela
Kleště
Na dostřel

Auto

políbí se auto s autem 

a ty sedíš za volantem

políbí se světlo s tmou

sedíš za volantem 

a já sedím za tebou

výbuch světla 

ohňostroje

zavřela se víčka

půl hodiny bude ten obraz 

ještě běžet na zorničkách

nalili si víno do sklenic

slavnostní přípitek

úder skla o sklo

ale ty neslyšíš nic

 

přichází k tobě

v bílých šatech

lilie  ve vlasech

květ nevinnosti

a ta divka

cudnost sama

drtí v cukru kosti

drtí v cukru kosti

drtí v cukru kosti

 

přicházíš k sobě

nezdají se ti sny

nepotřebuješ snář

co nekvete 

to ani neuzraje

a ta divka

cudnost sama

dál drtí v cukru kosti

výbuch světla 

ohňostroje

a obloha je tak těžká

kdybych pod ní neležel 

tak by spadla

Stín

kočka přede 

motor šlape 

auto jede

kočka auto

motor přede 

auto jede

kočka přešla 

auto přejelo 

nic se nestalo

jen já jsem přestal vrhat stín

dnes jsem přestal vrhat stín

radiátor dál měří radiaci

220 voltů nemá sílu 

abych dostal další ránu

kočka přede 

motor šlape 

auto jede

kočka auto

motor přede 

auto jede

kočka přešla 

auto přejelo 

nic se nestalo

jen já jsem přestal vrhat stín

 

zvykl sem si na tu moji

k zemi padlou siluetu

ležela mi u nouhou 

šlapal sem ji na paty

ležela mi u nohou

asi v těch místech 

co teď ležíš ty

 

když nemám stín 

apoň že mám tebe

chtěl bych ti to jednou splatit

z každé hodiny

šedesát minut vrátit

Sněhurka

jdeme vedle sebe

ty se bojíš mě

já se bojím tebe

jdeme vedle sebe

ty se bojíš mě

já se bojím sebe

 

sněhurka a trpaslíci

hledaj něco v popelnici

sněhurka a trpaslíci

našli něco v popelnici

odtáhli to po ulici

k policajtům na stanici

policajti na stanici

teď vyslýchají polednici

jak se octla v popelnici

kde ji našli trpaslíci

zatím kolem bratři v triku

kutálejí po silnici

hořící pneumatiku

prostoupil jsem kouřem

prostoupil jsem smradem

chceš znát moje triky

šel jsem vždycky zadem

když se nám nedaří nic postavit

pojďme alespoň něco zbourat


Ne

ne my se určitě neznáme

i vaše jméno je mi neznámé

vaši tvář jsem nikdy neviděl

nikdy jsem o vás ani neslyšel

tak to se vám moc omlouvám

já se taky špatně znám

ani já jsem o sobě nikdy neslyšel

ale těšilo mě

no abych tedy asi šel

ale kam byste chodil

zůstaňte ještě chvíli

když už jsme se tak

pěkně seznámili

a jaké tedy měla vlasy?

černé blond či kostkované ?

a co ústa

jaká měla ústa

a co oči

měla oči?

měla oči?

povězte mi pane

byla krásná tak

že i zem se za ní otočila

měla rudá ústa

jinak byla celá bílá

ve vlasech sponu

nějaký květ na ní byl

nepamatuji si to přesně

všechno jsem to zapomněl

když jsem ji tenkrát políbil

to se pak smála

až mi tekla krev z uší

ztratil jsem pro ni hlavu

pokud vůbec byla moje

to se pak smála

až mi tekla krev z uší i nosu

 

Mé tělo roste

slunce má výrazné oční stíny

a mé tělo roste a je plné hlíny

a má duše roste a je plná hlíny

 

spustil se déšt

smyl tu podívanou

ať prší až do rána

aby každá jizva zavřela se

ať prší až do večera

aby mohlo ráno pršet zase

 

slunce má výrazné oční stíny

a mé tělo roste a je plné hlíny

a má duše roste a je plná hlíny

protkána je zem prameny dívčích copů

a její syn do slabin ji kopu

 

jsem nepřítel

nepřišel jsem k vám do zahrady pro kytky

jsem nepřítel a má milá

je žíznivá a hladová

a už se těší na zbytky

 

Procházka

 

prošel jsem kolem

lesem i polem

nikdy nepřijdu blíž

to ale není důvod

proč ty mě nevidíš

projdeš pohořím

ty projdeš 

já prohořím

v ruce mám železné mýdlo

musím smýt ze sebe všechen prach

písek pot i tvůj pach

ze sprchy  proud  vody o mě se tříští

musím smýt ze sebe dnešní den

i všechny příští

 

mou železnou vůli nic nezlomí

nic ji nezlomí 

ale kdeco ji ohne

řetězy místo šlach

šrouby a nýty

piju písek v láhvi z prachu

roztok je nasycen 

a já bych ještě pil

ještě jsem se s ničím nesmířil

 

dej mi ještě trochu času

abych si mohl prohlédnout všechnu tu krásu

dej mi prosím ještě čas

abych prošel rozkvetlou loukou

dej mi čas

abych mohl kytce zlomit vaz

a teď přidej do kroku

bráníš pokroku

je mi jedno kdo jste

odkud a kam jdete

jen přidejte do kroku

ať už brzo vypadnete

  

Anděl

 

dej mi svoje šaty

omyješ se v řece

která někam teče

ale nikde nepramení

tak už to chodí

na tom nic nezměním

smeješ všechna přání

barvy

všechnu svoji zlost

v téhle vodě

 

běloch zbělá

černoch zčerná

rudoch zrudne

běloch zčerná

černoch zbělá

rudoch už ne

 

slévají se do řeky

potoky slz

razí si cestu mezi pískem a kamením

tak už to chodí

na tom nic nezměním

smeješ všechna přání

barvy

všechnu svoji zlost

v téhle vodě 

 

běloch zbělá

černoch zčerná

rudoch zrudne

běloch zčerná

černoch zbělá

rudoch už ne

zelené louky a rozkvetlé jabloně

ukážu ti cestu 

co je slepá

aspon víš

že někde končí

nebudu tě tahat za nos

není úniku

jsi navěky 

jsi navěky náš host


Pikola

tři čtyři pět ...už

hrajem si spolu na schovávanou

...už schovala jsi se mi

přestal jsem tě hledat

před pikolou za pikolou

přestal jsem tě hledat

kdekoli se chováš

z očí se mi neztratíš

kdekoli už se schováš

z očí se jim neztratíš

vím 

že se budu

až na to budu mít

tři čtyři pět mstít

jen ještě nevím komu

 

a ty myslíš tři čtyři pět

že budeš ke mně blíž

když mě uhodíš

 

uhodil jsi mě poprvé 

nastavila jsem ti druhou tvář

uhodil jsi mě podruhé

teď poznáš

teď poznáš

jak škrtí má svatozář

 

jsem prach a v prachy se obrátím

nemám víru 

aspoň ji neztratím

moje duše je mělká

přešel bys po ní suchou nohou

 

tři čtyři pět …už

 

stačí mi malý stůl 

malá židle

malá místnost

malé město

vím

že se budu

až na to budu mít

tři čtyři pět mstít

jen ještě nevím komu

Orel

nese se po větru 

všech ptáku hvizd

daleko 

ale ne zas až tak moc

rodí se nenávist

orel moc by chtěl 

vrátit se do vzduchu

ale našli mu na křídlech 

nějakou poruchu

jak vyhnout má se 

od vrabců posměchu

je mu teď do breku

 

zoban si koupal v krvi a peří

že se to spravi zas

v to stále veří

nese se po větru 

všech ptáků hvizd

davám si pozor 

odkud ten vítr vane

abych se mohl přidat 

k té silnější straně

něco se staví 

a něco boří

a já bych chtěl vědět 

jakou barvou hoří

všech hrdinů sláva

už dotkla se mého okraje

úsměv na tváři 

ve smíchu roztaje

vrabci trhali z orla peří

ztratil veškerou důstojnost

zbyla mu jen čest

tak ať ukáže

co s ní dokáže

 Atomová včela

od rána do rána

od večera do večera

létá po květech 

atomová včela

stroje mají hlad a chladnou

ale turbina chce spát

žárovka nesvítí a hodiny schromly

smějí se ozubená kola

stroje mají hlad

sázel jsem stromy v podsvětí

chodím takto denně do roboty

a k večeři budu mít jako každý den

kousek chleba a půl kila antihmoty

jsme na chvilku sami

ukážu ti můj byt

tady je předsíň 

tady koupelna 

zdi má obloženy 

krevními destičkami

se stoupající radiací 

se vylepšil příjem 

poslouchám rádio 

velmi krátké vlny

filmové pásmo 

to není nic pro mě

já koukám se do zdi 

u sebe v domě

zastavila se kola 

turbina chce spát

včela nasbírala spoustu pylu

bude krmit medem hladové stroje

vrací se do úlu

vrací se pro mě

vrací se do reaktoru

vrací se do úlu

vrací se pro mě

vrací se do reaktoru

abysme mohli být 

už navěky spolu  

Kleště  

 

sáhl  jsem si na nebe

držel jsem ho za nohy

chytl jsem ho za ruce

chytilo mě za nohy

drželo mě za ruce

ať vysvitne slunce  a roztrhá ty mraky

jdu ti po stopě

jdeš po mě

jdeš mi po stopě

jdeme po sobě 

stopa na stopě

ruka po ruce 

tělo po tělě

schoval jsi se do mě 

to tě nezachrání

schoval jsem se v tobě

tvoje tělo 

se k mému tělu sklání

zašlo slunce zašel měsíc

sevřely se kleště oblohy

sáhl  jsem si na nebe

držel jsem ho za nohy

chytl jsem ho za ruce

chytilo mě za nohy

drželo mě za ruce

 

ať vysvitne slunce  a roztrhá ty mraky

ať vysvitne slunce a roztrhá mě taky

Na dostřel 

má tvář má tisíc očí

ale jen jedna ústa 

a ta mlčí

 

jdu za  tebou

už jsem na dolet 

tvých rojů včel

jsem u tebe za chvíli

už jsem na dostřel

už jsem na dolet 

tvých rojů včel

 

neodcházej

počkej ještě 

už za chvíli

se mě dotkneš

už za chvíli se dotkneš 

všech mých těl

 

má tvář má tisíc očí

 

stojíme proti sobě 

sami v poli slunečnic

žádná z nich se za světlem neotočí

slunce dávno zašlo 

stojíme proti sobě

zatím neděje se nic

 

je tma 

stojíme proti sobě 

a zůstanem tak dlouho stát

až přestaneš si myslet

že když jsme se takhle sešli

tak by se mělo něco stát

 

má tvář má tisíc očí

ale jen jedna ústa 

a ta mlčí

 

jsem u tebe za chvíli

už jsem na dostřel

už jsem na dolet 

tvých rojů včel

Tanec sekyr​

Kůň
Žena líže kost
Rybník
Anatomie
Urychlovat nekonečno
Karamel
Prkno
Rýč
Velky třesk

Ohni se mnou pojď

Tanec sekyr

Kůň

setrvačnost mě žene kupředu

nevím za čím

možná to co jsem hledal

je na druhé straně

neměl bych se vrátit?

neměl bych se raději zastavit a stát?

stejně nemám co ztratit

ale škoda toho času

mohl jsem místo té divné cesty tam a zpět

zůstat klidně spát

jsem vítěz i poražený

ale hlavně že celá bitva proběhla bez boje

království za koně

kde leží a má být ten kůň živý

a kde seženu koně?

rok se s rokem sešel

a ten kůň z bytu ještě neodešel

Setrvačnost mě žene kupředu

nevím za čím

možná to co jsem hledal

je na druhé straně

neměl bych se vrátit?

neměl bych se raději zastavit a stát?

stejně nemám co ztratit

jsem výjimečný svojí průměrností

ochraňuji starší a pokročilé

sekal jsem dobrotu

až jsem ji přesek

jsem průměrný svojí výjimečností

jsem výjimečný lhář

  ​

Žena líže kost

hledal jsem v chaosu řád

a našel jsem neřádahledal jsem pevný bod v tom koloběhu

jak ale chceš

aby ti nože projevily něhu?

nejradši bych ani nechodil spát

abych nepropásl chvíli

kdy se mě bude ticho na něco ptát

nejradši bych ani nechodil spát

 

nevidím za roh

nevidím ani za horizont

nevidím a nechci vidět

co se stane

až ty budeš všechno vidět

až ty budeš všude vidět

a já ne

 

láska je jako mor

nikdy nevíš

kdy znova propukne

žena růže píseň kost

žena píseň

žena láme růže

žena líže kost

 

ty slyšíš i to co já ne

chci se tě na to zeptat

zeptat se tě

jestli ještě stojíš při mně

 

zlatá rybka splnila tři přání

a přesto nedostala svobodu

sáhla si na dno

stala se obětí podvodu

obětí podvodu

Rybník

rybník zamrzá

už se na hladině dělají z ledu stěny

přišlo to rychle

voda a vzduch

už jsou pevně odděleny

 

voda a vzduch

voda a vzduch

 

voda a vzduch se vždycky

rádi sebe dotýkaly

jak vítr hladinu česal

měla z vln na hrudi drobné rýhy

ale jejich životy tím nebyly

nijak ohroženy

 

voda a vzduch

voda a vzduch

 

chtěly si být blízko

nebe se na hladině vody odráželo

když bylo modré

voda mu to modří oplácela

když zčernalo

voda mu to vytmavila

 

voda a vzduch

voda a vzduch

 

čekal jsem měsíc

co se s nebem stane

našli ho v lese

břicho ledem rozpárané

 

voda a vzduch

voda a vzduch

Anatomie

veze něco někam

odněkud někam někomu něco

veze něco někomu odněkud někam a co

co mi je po tom

 

po kolejích projel v dálce vlak

nezanechal oblak dýmu

veze něco někam

odněkud někam někomu něco

veze něco někomu odněkud někam a co

co je mi po tom

 

záhony květin

některé právě kvetou

jiné jsou už trochu povadlé

už jsem dlouho neviděl na louce zvonit zvonky

kdo odlil jejich srdce z tak tenké zvonoviny

a proč mi zvoní v uších?

proč mi zvoní v uších?

pro modré nebe zapomenu na chvíli

zapomenu na modřiny

 

chci znát svoji anatomii

jakou délku mají moje paže

chci znát přesnou polohu mého ramenního kloubu

chci znát svoji velikost a míry

abych si mohl ušít šaty z popela a síry

 

jsem usmrkanec a nemám rýmu

jsem klín ve tvém klínu

nejsem ani ryba ani rak

chtěl jsem najít další přirovnání

ale skončeme ty důvěrnosti

máš pro mě ňáký prachy?

Urychlovat nekonečno

kolik váží měsíc

a nemá trochu nadváhu?

zeměkoule nemá hrany

všechny se jí urazily

prostorem se někam valí

nemá pro nás ani chvilku

nezaklepe na dveře

na návštěvu se nezastaví

 

sliboval jsem ti zakrýt všechny skvrny na slunci

sliboval jsem ti přetřít modré z nebe

moje tvář je rozdělena do časových pásem

genetický kód jsem zadal do bankovního automatu

 

nemluv na mě

nemluv se mnou

nemluv o mně

doběhli jsme do cíle už na startovní čáře

budem spolu urychlovat nekonečno

budem brát i tam

kde nic není

budem spolu

budem spolu urychlovat nekonečno

když lišaj smrtihlav se zdržel zase někde na obědě

 

určitě se ke mně vrať

a vem i svoji sestru zradu

uděláme velkou slavnost

nechám slunce vynýst slunečníky na zahradu

 

a pít budem šťávu z pomerančů

pomeranče

naučím je poslušnosti

slyšíš jak jeden po druhém na presovači pouští šťávu

jak tečou zlostí?

mezi životem a smrtí

stejně není pro citrusy hnutí

zeměkoule nemá hrany

všechny se jí urazily

prostorem se někam valí

zeměkoule

ze mě koule

z tebe koule

ale to nás přeci nezastaví

Karamel

karamel je cukr

co se už neuzdraví

žárovky sou hrozny na kabelech

tenkou stěnou přilepený ke stěně

prosvětlují si svý prázdný těla

světlo se z nich lije

jako šťáva z pomeranče odkapává

odkapává

číšníci vylévají z lahví víno

jak ze zaříznuté ovce

 

sklenice přetekla

silnice

auto převrácený na střechu otáčí kolečkama

zapálí ohňostroje

vybuchne

železo to asi pálí

rudne vzteky

a karamel je cukr

co se už neuzdraví

karamel je cukr

co se už neuzdraví

přitahuje umělá protéza magnet?

kdo bydlí v srdečních komorách

a snese

že mu teče tolik krve do pokoje?

 

karamel je cukr

co se už neuzdraví

 

dotkli jsme se brýlemi

svoje oči topíš v soli a vodě

prší ti za obroučkami

mycí stroje protáčí kartáče

všude plno pěny

na chvíli spojený dioptrie zůstaly rozděleny

 

karamel je cukr

co se už neuzdraví

Prkno

dnes je krásný den

svítí slunce fouká vítr

chtěl by si s listím hrát

je pondělí nebo pátek

úterý nebo čtvrtek

to je jedno

čas mě netlačí

není noc

je krásný den

s tím si zatím vystačím

je krásný den

chtěl bych se smát

je krásný den

pojďte pane budeme si hrát

pojďte všichni

budeme se spolu radovat

všichni se smějí

že se i kleště smály

a hřebíky se smíchem až ohýbaly

a barva na zdi se tak smála

až celá stěna oprýskala

stěna se taky chtěla smát

měl jsem strach

že by ji to mohlo potrhat

střecha nechtěla o tu radost taky přijít

pukající cihly radostně zapraskaly

tolik radosti v domě už dlouho nebylo

tolik radosti

padající trámy

padající stropy

až mě jedno smějící se prkno něžně přikrylo

Rýč

prosím peklo

aby trochu změklo

jako nedovařený vejce k snídani

omráčím skořápku

a pak už to jde ráz na ráz ráz na ráz

neklade odpor

svý bílý tělo přede mnou odhalí

svý bílý tělo

pod křehkými šaty

svý bílý tělo

je po snídani

zavřu za sebou dveře

jsem zvědav

zda mě někdo z lidí

nebo stromů

na ulici větví pozdraví

prosím peklo

přece nemá to srdce

už mě to tolik stálo

jak se mi tu žilo

teplé jídlo denně

přečíst noviny

stáhnout roletu

vzít do ruky

položi

pustit

válka mezi chlebem a rohlíky

skončila rozpuštěna v mléce

až do dalšího dne trvá tohle příměří

 

chtěl bych sám sebou projít

a nezanechat žádné stopy

 

pošlapaný měsíc se přede mnou halí do stínu

o úplňku se dozvíš víc

o úplňku se dozvíš

že těch stop není moc

stačí smeták a rýč

 

Velký třesk

životnost věc / budoucnost páře šev / živá nosnost

na tahu / ze dna saje strach endorfinový koberec /

vzdálený ve vulkán / chrlící nervová vlákna / dopady

pára / obchvaty / zastřeno / nohy vede radiová čára

tělo / voda / var / jiskra obsahu skrze tekutou povahu /

erupce nitra vzduchových komor na povrchu podtlaku

zahoří ve vakuové sféře / pokračuje rozptyl / tlačí

do žeber klenby / kůže se tře o výboj na obalu /

harmonie jasu s černí / plíce na umělém dýchání

hvězdný prach / srdce se vleče po trajektorii

gravitačních drah

 

povaha ve vodováze vaří led / v rovnováze převažuje

se střed / svalová vlákna obvazují střep / v páře

ze švu se váže diamantový štěp / aortou táhne do komor

endorfinový stres / srdce vyhazuje do povětří omezený

čas a prostor / nad těly levituje velký třesk / šíří třes /

šíří třes

Ohni se mnou pojď

  

miluju tebe sebe někde v sobě / miluju tebe sebe někde

v tobě / miluju tebe sebe někde v sobě / lemuju minutami

roky / cestu / lemuju minutami / roky / kroz dekade /

kroz vek / cestu černé vdově k tobě / jsem faraon /

černý okno v pyramidě / ve mně země / negativ kosmu /

bílý / bílý / studený / pálí / pálí okolí pyramid / slunce /

rozpínavé / nekonečno síly

kroz dekade / kroz vek / sam Nefertita / beli prozor

piramide / u meni zemlja / pozitiv kosma / crno / crno /

hladan / hladan / peče okolinu piramida / sunce /

elastično / bezkonačno sile

seber se / rozeber / neber mi naději na dopad / skok

a dopad / slunce / ne sám / skrz něj padám / miluju

tebe / stahuju tebe / taky tam do tmy / taky do snu /

taky do hry / taky do dna / taky sem ze tmy /

taky sem ze sna / taky sem ze hry / taky ze dna /

čekám / těkám / tak pojď / raž / rozvaž páru okolo

hranolu stojaté vody / zvaž černi kolik máš /

co ta zář? nevede dál? až na zapomenutou polární

pláž / bílou / bílou / studenou / raž

piramida u meni / u piramidi ja / gde je tu mesto

za mene? gde smo tu nas dva?

vatro sa mnom podji / vatro sa mnom podji

miluju tebe sebe ve mně / miluju tebe sebe někde

v tobě / miluju tebe sebe / ve mně jed / rozpusť /

odpusť / tebe mi do cesty poslal svit ze zlých

let / nepadej / leť / mezi plameny z ledu veď šik

mých rovných šikmých já / všech / raž / rozvaž páru

okolo hranolu stojaté vody

odluči se / prouči se / ne uzimaj mi nadu na dobar kraj /

sunce / ne sama / kroz to padam / padam / sunce /

volim / vučem / isto tamo u mrak / isto tamo

u san / isto tamo u igru / isto tamo do dna / isto sam

od mraka / isto sam od sna / isto sam iz igre / isto sam

do dna / merim / treperim / hajde podji! /

vatro sa mnom podji / vatro sa mnom podji

Tanec sekyr

přecházela přes cestu

až pak se rozhlídla

nestačila uskočit

nechtěla

sebral jsem ji – odvahu

ležela u cesty

sebral jsem odvahu nedlouho po tom

co stalo se to neštěstí

 

seber odvahu a z luku vystřel

a ne aby tvůj šíp minul

to bych ti vážně vážně neprominul

seber odvahu

a můžeš se mi smát

ať ti to vydrží dlouho

tak dlouho

než se mě začneš bát

 

naděje umírá poslední

pak i na ni dojde

to mě na chvíli uklidní

ale nadělá s tím cirátů

než pojde

naděje umírá poslední

pak i na ni dojde

 

seber odvahu a hoď písek do stroje

dřevo i kamení

hoď písek do stroje

nic se tím nezmění

 

seber odvahu a z luku vystřel

a ne aby tvůj šíp minul

to bych ti vážně neprominul

seber odvahu a můžeš se mi smát

ať ti to vydrží dlouho

tak dlouho

než se mě začneš bát

 

přecházela přes cestu

až pak se rozhlídla

nestačila uskočit

nechtěla

sebral jsem ji – odvahu

ležela u cesty

sebral jsem odvahu nedlouho po tom

co stalo se to neštěstí

 

padesát sekyr na jeden strom

roj nablýskaných ostří

aspoň pár těch sekyr zavalil

když se strom k zemi skácel

vítr to všechno viděl

zafoukal mu do větví

sebral odvahu a všechnu svoji sílu

chtěl se pomstít

rozvířil roj sekyr

roztančily se a usekly co jim do cesty přišlo

posekaly celý les za chvíli

za chvíli

protože padesát jich bylo

protože padesát jich bylo

 

seber odvahu a můžeš se tomu smát

ať ti to vydrží dlouho

tak dlouho

než sám se začneš sekyr bát

seber odvahu


Neurobeat

Ve stínu lamp

Drát

Tramvaje

Míč

Lexikon

Zahrada

Pramen ústni vody

Štěstí

Kouř

Tikající muž

Ve stínu lamp

písek v hodinách odbíjí poledne

větráky šlehají vzduch do nasládlé

pěny

ještě tolik času

než půjdu spát

venku leží prach jak spící zvíře

od vody se zvedají oblaka páry

není jí dost

aby stlačila píst stroje

valí se po hladině

listy rudnou jak pálí

kruhy na vodě

jsou jizvy po kamenech

i vítr dělá na hladině víry

jen po mých kamenech zůstaly

ve vodě díry

sundám si brýle

a nastavím je slunci

paprsek sleduje včelu

která přetížená pylem

nemůže vzlétnout

co bude s hořící včelou v úlu

uhasí se voskem

do popela jejích křídel

zastrkám sirky

postavím z nich patra

podlaha je vratká

nevím kam šlápnout

aby nehořela

nikdo neví

že jsem tu

nikdo neví

že jsem

v noci poslouchám

oddechování spících

kterým se o mně nezdá sen

v tabulkách čokolády najdeš

včelí královny sesazený z trůnu

černožlutý pruhy

mají pomačkaný ořechama

utopily se v medu

někdy štípnou do jazyka

když jíš jejich sladký těla

 

kdybych alespoň nebyl sám

mít někoho

koho bych mohl zatahat za vlasy

shodit do bláta

nebo třeba zalít do betonu

nikdo neví

že jsem tu

nikdo neví

že jsem

v noci poslouchám

oddechování spících

kterým se o mně nezdá sen

venku už je tma

jako kdyby někdo na světě

rozvířil všechen pyl

do rána je tak dlouho

odpočíváme ve stínu lamp

Drát

včera jsem vydezinfikoval celý nebe/ přes koleno ohnul duhu

železo ve větru

drát

vrátil jsem se zpět

i když jsme si nechyběli

vrátil jsem se

jde mi o dodržení slibu

vykoupeš se v těžký vodě chladnoucího ekolitu

vlasy už máš rozpuštěný

Tvoje kůže

pytel na shnilou šťávu

akvárium z igelitu

mokrý stěny se dotýkají noh i čela

máš byt podle svých možností

máš byt velikosti svýho těla

Máš byt velikosti svýho těla

jelen přeběhl do pole

tělem rozráží hladinu kukuřic

hladinu kukuřic balených do obvazů ze staniolu

z trávy vystřelují krovky přehřátých brouků

z trávy vystřelují krovky přehřátých brouků

čistý zásah na komoru

po kamenech a trávě rozlitý spíš ornament než čára

barvami perskýho koberce

kraplakem a černí

vyplňuje obrazce mezi tím

co se tělo kácí a znova vstává

co se tělo kácí a znova vstává

vrátil jsem se zpět

i když jsme si nechyběli

vrátil jsem se zpět promlčet naši záruční dobu


 

Tramvaje

tramvaje to sežraly

dívám se na ní stejnýma očima

jakýma ona pozoruje mě

ti co tam čekali

vrývali do nehtů svých nehty

jeden proti všem/ všichni všem

tisíc cílů i bez cíle

jeden nehraný nezájem

zas připraveni rozpustit v mýdle krev

ale sebe

když po mýdle z cesty sjede

pozdě pod lanem hledat deštník

vystoupit z davu už vyhozen

zas z koleji sjela tramvaj

viděli někdy jste tele

jak lidi bouraj

viděli jste bouraj někdy jek tele lidi?

dveře plné síly v tramvaji je drží

špatný pohled na obět‘ té srážky to je mrzí

konečně vyhřezli ven

účast v přímém přenosu smrti

si do paměti zapíšem

už je po zvuku

zbyl jen obraz

boj o detaily a o čas

a ted‘ z kruhu ven

umožnit přistup dalším

sám už jsem přesycen

nabiti do hlavně

schody řezané opakovací zbraně

drženi pevně v obručích z kovu

dva směry

nahoru dolu

páteř schodů

čelist do propasti metra zatlačí

ta láme se v hraně do zubů z oceli

tabule pod nohou

když ujede dostaneš zas novou

na dásních pohyblivých madel kámen

rychlost schodů

do závratě stání nestačí

až se jednou schody

v šikmou plochu zatlačí

stop stop

zastavit to schodů navíjení

odbytím zarazit blížící se odbíjení


Míč

samý úsměv

úsměv samá rtěnka

samý úsměv samá rtěnka

když si nepozorovaně odplivne

ani nepozná jestli nekrvácí

samý úsměv samá rtěnka

když si nepozorovaně odplivne

ani nepozná jestli nekrvácí

 

odlíčí se odlíčí se

smyla si oči

rozmazala je po tváři

odlíčí se

oči

rozmazala je po tvaři

rtěnku otřela do kapesníku

odlíčí se

smyla si oči

rozmazala je po tváři

rtěnku otřela do kapesníku

krvácí

určitě se to zlepší

určitě

 

půjde to nahoru

tak jako kal odedna

půjde to nahoru

jako výtah ze suterénu

 

tlačíme se na sebe a vypínače

někdo si zastaví

tlačíme se na sebe a vypínače

tlačíme se na sebe a vypínače

někdo si zastaví vystoupí

někdo si zastaví vystoupí

daleko neuteče

Utopení čaje míč míč míč nic

utopení čaje míč nic

utopení čaje míč  sestra nic

kus ledu v puse už neroztaje

Zahrada

jsem tady a svět mi nějak nevoní / ve spleti vkusných

řečových ornamentů se opravdu necítím / v žilách mám

písek a v hrudníku přesýpací hodiny / dech je zadržen

na 48 hodin / ryje z dlouhé chvíle dráhy do vápna / pár

much si s ním zatancuje v turbulencích / nepříčetnost

je relativní dopokavad jim neutrhne křídla a náhradou

nenafoukne pár malých bublin / než bude dech

propuštěn provedu hladovku po své zahradě / mám ji /

jak sem řek / protože mi svět nevoní / oddáme

se aromatické vášnivé mnohohlasné souloži / zbudou

vonné křeče / dočasné / neškodné / jako otok po kousnutí

hovadem / jako otok po kousnutí hovadem

mám zahradu sprostou a zvrácenou / pár vzácných

exemplářů / zvonky ženských hlasů / černobílé

chrochty / takové zeminou tajené cibule propojené

rozsáhlou organizovanou sítí kořenů / křehké

obojpohlavní vzácnosti a ctnosti – plovoucí to květy /

pro jistotu na zamrzlém jezírku / neřestné pohledy

v žilnatých bledých květináčích / bez péče nepřežijí

časté útoky plevelných sebezpytců svědomných – rychlé

popínavky / omotají oběť / vymáčknou květ / vydýchají

pyl / vyždímají zem / omotají oběť / vymáčknou

květ / vydýchají pyl / vyždímají zem

pro změnu probíhá rekonstrukce mojí lebky zevnitř /

vrtačky po desáté hodině / deratizace / katastrofa /

mozkovna už praskala smíchy ve švech / a kino za očima

mělo malou návštěvnost / všechno se musí změnit /

„to je život“ / řekne potom změna na premiéře nádražního

porna / jakákoliv podobnost je čistě náhodná / osoby i děj

je smyšlený / večer v non–stopu pro zasvěcenou spodinu

vypadne proud / změna je krásná a co oči nevidí / vezmou

ji lahví po hlavě a po čichu mezi střepy zezadu / po čichu

mezi střepy zezadu / lahví po hlavě / po čichu mezi

střepy zezadu / lah ví


Pramen ústní vody

po slibném začátku slibný konec

jen mi ještě řekni

kde pramen ústní vody pramení 

a má se kámen taky holit a jak tě vůbec poznám

máš nějaké zvláštní znamení?

já bydlím na úpatí velké hory

slyším/ jak z nebe sněží kamení

až za mnou jednou přijdeš

budeme se třeba bavit

budeme se třeba bavit

jestli nás to bude bavit

budeme se třeba smát

když myslíš

že je čemu

je mi jako číslici v číselné řadě

jsem krácen

dělen a věčně v mínusu

já vím

že je koule hranatá

myslím že to na nás dobře hraje

já vím že je krychle kulatá

čeká až se nebzdeš dívat

a skutálí se někam pryč

kde se s námi může v klidu

jen tak válet

budeme se jen tak válet

už si nechci na nic hrát

ale ještě bych chtěl s tebou projít žitným polem

ještě bych chtěl zlámat tvoje kosti v kole

vina ti sluší

jsou to krásný šaty

jen rukávy jsou trochu dlouhý

a u krku to škrtí

jinak padne jako ulitá a je věrná

kamkoliv utečeš

vždycky se k tobě zase vrátí

já vím

že je koule hranatá

myslím že to na nás dobře hraje

já vím že je krychle kulatá

čeká až se nebzdeš dívat

a skutálí se někam pryč

kde se s námi může v klidu

jen tak válet

voda to je taky pěkná podvodnice

přetekla si z láhve do sklenice

a za tenkou stěnou skla

láme paprskům světla jejich dráhu

Všechno se jednou srovná

dráha světla zas bude rovná

jen já ještě musím najít doktora

který na zlomeniny

nějakou dlahu dá

já vím

že je koule hranatá

myslím že to na nás dobře hraje

já vím že je krychle kulatá

čeká až se nebzdeš dívat

a skutálí se někam pryč

kde se s námi může v klidu

jen tak válet

 

Štěstí

 

nečekal sem

že se na mě usměje stěstí

nečekal sem

že se na mě usměje

chybí mu už skoro všechny zuby

na talíři po něm zbylo ještě trochu vtipné kaše

jak ti chutná vtipná kaše

je sladká jako odplata?

už dlouho

dlouho toužím po odvetě

už dlouho

 

chci šlápnout nekonečnu na ocas

aby vyjeklo jak pes

co ho krmíš tak

že si ještě po obědě líže rány

 

štěstí se omluvilo

že má spoustu práce

dnes

dnes sem s ním

ani chvilku neposeděl

ale příště

příště si spolu

zas tak pěkně promluvíme

není o čem

tak si rozumíme

chci šlápnout nekonečnu na ocas

aby vyjeklo jak pes

co ho krmíš tak

že si ještě po obědě líže rány

 

chci zkroutit vodu v trubice

sirkám upálit hlavičky

probudit spíci stroje

vyhořelý agregát

nakrmit štěstí vtipnou kaší

že už nebude moct vstát

chci šlápnout nekonečnu na ocas

aby vyjeklo jak pes

co ho krmíš tak

že si ještě po obědě líže rány

Kouř

kouř se stáčí do serpentin

a stoupá vzhůru tam

kde snad někdo dříve byl

ale dnes tam není

kouř ve tvaru točitého schodiště

bez odpočívadel a zábradlí

jdu po něm už dlouhou chvíli

už jsem dost vysoko

už jsem skoro

ve výšce vlastního ponížení

nikdy nezjistím

kdo bydlí v bytě nade mnou

bydlím v posledním poschodí

mám jen jednu práci

jednou za týden setřít schody

po kterejch nikdo nechodí

byli jsme si vždycky blízko

blíž než bolest a probuzení

mezi kostky ledu dám tabuli skla

mezi tabule skla kostky ledu

stavím si vlastní dům

proč za mnou nikdo nechodí?

vždyt‘ dveře nechávám odemčeny

zvednu sklenici a vyleju její obsah

líně stéká ústy a zastaví se až u břišní stěny

a pak zas ticho a bílej klid

a ty čekáš že ještě něco přijde​

další hodinu ukončím úderem

do vodovodní trubky

a pak se zas posadím

Tikající muž

život si vzal tužku

a pěkně se na nás podepsal

najez se a napij

a nestarej se 

život si vzal tužku a tys mě odepsal

chci ji ze sebe setřást

stojí mi v cestě

minulost

zakousla se mi do nohy

jak vzteklá fena a trhá a nemá

nemá stále dost

chci ji ze sebe setřást

stojí mi v cestě

přítomnost

zakousla se mi do nohy

jak vzteklá fena a trhá a nemá

nemá stále dost

vždycky když jsem tě potřeboval

nebyl jsi nikde k nalezení

hledal jsem tě všude

hledal jsem tě i v magnetickém poli

ale tys odešel někdy ráno už

bez rozloučení

ani jsem ti nestihl říct

ani jsem ti nestihl říct

že jsem

že jsem tik tik tik tik tik

tikající muž

jsem nebo ne

je to jen změna teplot

nevím ani 

jestli jsem vevnitř nebo venku

ven chodím jen

když tam nikdo není

nosím hodinky

abych měl svůj čas pod kontrolou

jsem tikající muž

mám čas

mám spoustu času

koukám se

jak mi utíká pod rukama

jsem tik tik tik tik tik

tikající muž

Bonusy

Jsme ve vězení ale venku

Děšť je voda k převaření

Za obrazovkou

Mezi námi noc

Trochu bíle pěny

Prahem

Půlvlk
Závory

Jsme ve vězení ale venku

jsme ve vězení ale venku jako moucha co chce sem

do taxíku z kola ven dřív než ji utancují děti

když jí neotevřu dveře určitě proskočí sklem

vylít sem v zatáčce ona nasedla a všichni jedou

ta holka co v autě byla sem mnou 

bude muset zaplatit

bude spát s řidičem

chci brát  tam kde nemají dost

pomáhat kde o to nestojí

má radost je prolezlá zlostí je jediná upřímnost

zatím ale počkám na pomoc

 

ulice je prázdná

jen auta ženou vítr ze silnic

že ani ras nejde štěkat do parku na psi?

oběsil se na vodítku

nešťastnou náhodou má na to svědka

udal se na policii

když ho v cele ráno probudí 

spolyká jen prášky na alergii

vyčerpán usne a takhle žije

chci brát tam kde nemají dost

pomáhat kde o to nestojí

má radost je prolezlá zlostí je jediná upřímnost

zatím ale počkám na pomoc

 

přijely mi sanitky 

dokonce dvě

ráže stříkačky rozhodne 

kdo mě poveze do nemocnice

musel jsem jim vysvětlit 

že na mě nemaj nárok

divili se

uklidni se a zopakuj to

musel jsem jim vysvětlit že na mě nemaj nárok

že města smrděj jak plynový komory

a z nedostatku místa se už nepohřbívaj

ale spalujou mrtvoly

divili se

uklidni se a zopakuj to

pak se ti vysmějem

 

chci brát tam kde nemají dost

pomáhat kde o to nestojí

má radost je prolezlá zlostí je jediná upřímnost

zatím ale počkám na pomoc

 

 

Děšť je voda k převaření

prší policie auto myje

modelky si z hlavy smejvaj šampón

zajímá mě jestli je bolí

když jim na plakátech začerňuju zuby

i tak jsou krásný jako stroje

voda plná nedopalků škrtá sirkama o obrubník

cigaretu nepřipálí ale z bláta město staví

na kaluži se dělaj kola

ryby nemaj nohy aby na nich mohly šlapat

radši jezděj autem

 

z pomerančů jim staví garáže a parkují v nich citrony auta 

citroëny auta co nekouří dým ale cukrovou vatu

kdo se jí zašpiní má pak hrůzu z přepadení

nechají v něm spoustu bodných ran

nikdo jim to nedokáže

nejsme zvyklí hledat u vos nože

zlámou jí i ručičky to potom nosí hodinky v obvazech

přes sádru je nenatáhne a stojí i na zákazu zastavení

řidič klaksonem pozdraví co mu v cestě stojí

co mu do ní

modelky bez agentury chodí spát za peníze

co mu po ní když je po všem

hlavně ať už vypadne

Za obrazovkou

pomalu se utápím v kapalném záření / vibrující silueta

psa co chce jít jinam / břichem dotýkám se dna /

zády dotýkám se ledu / staženým krkem nepronikne

do plic zima / přede mnou je nonstop a občerstvení

v průmylovém rámu / za jeho kulisou se válí schránky

s vysílením / obrazovka v ledu místo otvoru /

můj pokoj je nervové oddělení / když ráno předvedu

černobílé náznaky záchvatu / předpokládám – že se

chytíš zacykleného pomatení / vypneš vlasce

z obrazovky do očí / vyrveš mi z hlavy zpětné trny

háčku / můj pokoj je místo na němž se rozkládá

sen / pomalu / jako zmrzlá mrtvá tkáň / den strávím

v jeho výparech / dnes strávím zbytky po včerejší

sebevraždě / dnes strávím den za obrazovkou v ledu /

za rybářovo otvorem / žiju na ledě /pod ním lekají

ryby / ale jaký je strop nad mojí hlavou? /

rybář napíná vlasec skrz / magnet v jeho rukou /

visím na jedné z jeho siločár / jej jednou ztáhne z ledu

dolů 7 dívám se na všechno – co nedokážu minout

oranžové šipky na skleněných křídlech dveří –míří

do spáry mezi nimi / ironicky nabízí tenký vchod

pro zástup much řazených nad sebou / vchod do míst –

která jsou dávno zasklená / vzpomínka s povahou

suché houby z molitanu – se tiskne zevnitř na sklo /

ani kapka potu minulosti / oba stejně / každý ve svém

monitoru / dotkli jsme se obrazovkou / jsme ve vězení –

ale venku / jsme za mřížemi z titulků / výstřely

rezonují ve vymezené rezervaci / neprotrhnou nánosy

ticha za hranicí / promítám trhlinu do prostoru

na zeď / alespoň můžu zblízka prohlížet jeho

nejvzdálenější místa / rytmus se vyvíjí v inkubátoru

obruče se třou jedna o druhou v soustavě bezzubých

kol / s nádechem v okamžiku zaváhání polykám háček

s magnetickou návnadou / žilami se táhnou vlákna

kouře / srdce bude nutit pavučinu k oběhu / můj pokoj

je místo na němž se rozkládá sen / pomalu / jako zmrzlá

mrtvá tkáň / noc strávím v mrtvému podobném / zítra

strávím zbytky po dnešní sebevraždě

Mezi námi noc

 

necítím chlad / když / narážím prsty na tvoje tělo /

hřeješ / jako prázdná žebra radiátoru / černé stopy prstů

se vsákly do bílého povrchu / hledal jsem uvnitř jejich

tekutá vlákna / hledal jsem na tvém dně / pohled unikl

ven / od / odtokovým kanálkem

dotýkám se syntetických obličejů / vracejí jen světlo

zářivek a vlastních zrcadlení / pod prsty cítím výboje

povrchu krásného monitoru / chápu že můžeš spát

v hluku mého pohledu / v hluku / který tě zahnal

do elastického ticha / uvěřil bych / uvěřil bych reakci

řízené umělým instiktem / ale viděl jsem krvácet

polystyren​ / zásek tenký a hluboký jako vlasec jediného

slova napnutý mezi námi / jen ve snu lezeš po žebříku

těchto ran / ráno budeš zase klečet před v neostrosti

stojícími odrazy – o které pořežeš jen mě / nefiltrovaná

odpověď

písek dne zasype skvrny úniků / minulost se svezla 

po kluzkém nitru neosobních těl / jejich životnost /

dětská hra při níž iniciátor přišel o zrak / krása východů

smrtelných záření vybělila zorné pole zdroje /

trasa negativní tmou je vytyčena liniemi záchvatů /

stál jsem s nimi nad tvými spánky v magnetickém

nápřahu / syntetické zbytky vypláchnu želatinou /

třesoucí se akvária plná zalitých nestrávených důkazů

před tebou rozpouštím v kyselé upřímnosti

poslouchám bzučení proudů které v tobě propojují

vyleptané bazény / pojmenovaná místa na mapě

nedůvěry jsem zatáhl umělou plachtou i s tebou /

sám jsem vytvořil tvůj syntetický reliéf / elastické

ticho / vztek pruží pod rukama / bez odezvy nárazu /

vztek pruží pod rukama

Trochu bílé pěny

 

pod botami mi taje

a na ulici hnije sníh

zbytečná panika

taková zima ti zas není

jseš zabalená v igelitu

ležíš a sny se ti nezdají

dívám se na tebe

dřevěná podlaha pod hlavou

tě už určitě netlačí

poctivýho nepálí

pak asi ani nestudí

budeš se divit

jestli se probudíš

dnes půjdem brzo spát

mám polštář a peřinu

odlitou z protonů

v koupelně je puštěná voda

nikdo tam s ní není

vana je plná

nějak mě to přešlo

voda už zase odtéká pryč

na bílejch stěnách není k udržení

vrátit se až se na mě zapomene

zapomenout se vrátit

nevracet se

zámky na dveřích zůstaly nedotčeny

jen kolem úst se srazilo trochu bílé

pěny

moje ruce se chvějou a jsou velký

jako stěny podzemního bunkru

nerozsvěcím světlo po setmění

volný pád netrvá věčně

někde se to musí zastavit

Prahem

 

zas tak kosti stisk / kapotu dosti / tiky ty to jistí /

zas tak kosti stisk / kapotu dosti / styky ty to jistí /

prach stojí ve vnitřnostech města / mlha líně líže

řeku / malá těla / velké stromy / křižovatka / křížením

v jedno srostou / hluk vymezuje prostor / jizva smíchy

trhá stehy / jiné domy / milé břehy

zas tak moc / zas ta moc / zas tak moct za pomoc /

tupým a bezmocným / nočním / ranou mocnou /

mocným ránem / nemoc ne dostat / nedostatek

pozornosti / zorné pole polít neostrostí / pohledem

do plamene děti ani v zimě nedorostou / pohledem

z mostu / tepem / linem / brusem / lisem / budem /

trochu stresem

dětem / jedněm / dnem / metrem / teplem / kolem /

tělem země a ze mě / dětem / jedněm / dnem / metrem /

teplem / kolem / tělem země a ze mě

vztek vzbuzených kolem / zlomených kolen / jitřní

jistota / že pominem / minem rap / rapem / směrem

k těm / úder jazykem / prachem zanešeným uším / vše

vším / radost za každý tah / za každou jizvu / každou pitvu

na cihlovou kost domů v plísni Pražských / dál / česky

řekou louhy do soutěsky / řekou tou tekou škraloupy

kraje / čas taje / hadr bílý na modrém větru z východu

na západ dál červenou saje / večer černou a dál / česky

podél plynovodů na sever / mezi zbytky lesů / proudem

do tmy / proti odporu tráveným hvězdám

co tam / to zpět / co v sebe / to ven snad / nad ránem

v ráně s hlínou spát / polednem kolem domů / do sebe

hroucených cenných hrobů / prádlo pestroprávné rukou

druhou nám ve větru mávne / na pozdrav dravcům /

co podzimem sem / do pravěků / Prahou malou /

malou loukou / Prahou

Půlvlk

stroj levituje / kov plech p.ra krev / roj skel /

jeden žeh / řez

jeden za druhým steh

temná noc / temná duše / temný doušek / temný výdech

temná malomoc / chromý blesk / chrom mysli /

chladný lesk

skelný zrak / teče řeč / prameny kalné / kamený zákal

křeše o třes / temná jiskra

stroj levituje / kov plech pára krev / roj skel / jeden žeh

řez / jeden za druhým steh / krví rez

vědomím lehký parní běh

stroj levituje / kov plech pára krev / roj skel /

jeden žeh / řez

jeden za druhým steh

krví rez / vědomím lehký parní běh

temná noc / temná duše / temný doušek / temný výdech

temná malomoc / chromý blesk / chrom mysli /

chladný lesk

skelný zrak / teče řeč / prameny kalné / kamenný zakal

křeše o třes / temná jiskra

stroj levituje / kov plech pára krev / roj skel / jeden žeh

řez / jeden za druhým steh / krví rez

vědomím lehký parní běh / temné zvíře temným lesem

temné zvíře temným lesem

Závory

chtěl bych vylézt až na střechu světa

a plivnout z ní dolů

nahnout se k polím

a přiklonit k lesu

všem dát ochutnat deště

co já v sobě nesu

padají kapky k zemi

díry ticha v cloně hluku

čas se ohnul v pase

šaty měla v barvách duhy

a pod očima

čtverce kruhy

čas se ohnul v pase

a ohne se zase

a udělá most

most přes řeku

přes hory

bude po něm jezdit vlak

když budou zdvižené závory

podívej se do oblak

vzduch je řidší ke své škodě

stojí tam na kolejích dlouhý vlak

je nákladní i osobní

obrněný je i poštovní

stojí tam už kolik dní

spousta lidí na peróně

a tvůj úsměv

jako smolinec ve tmě slabě září

ani jeden cestující ve vagóně

nastup si a všechno se spraví

elipsa se stane kruhem

je to tvůj vlak

až se rozjede

tak už nikde nezastaví

elipsa se stane kruhem

a samota mým věrným druhem

a tvůj úsměv

jako smolinec ve tmě

slabě září​